Udělat si vlastní sítový kabel pro propojení dvou počítačů nebo připojení počítače přes Switch je velice snadné.
Krimpovací kleště ( krimplovací )
UTP kabel požadované délky ( maximálně však 100m )
Wi-Fi (nebo také Wi-fi, WiFi, Wifi, wifi) je standard pro lokální bezdrátové sítě (Wireless LAN, WLAN) a vychází ze specifikace IEEE 802.11. Název Wi-Fi je slovní hříčka vůči Hi-Fi (tzn. analogicky k high fidelity – „vysoká věrnost“ by se dala chápat jako zkratka k wireless fidelity – „bezdrátová věrnost“, název však ve skutečnosti zkratkou není [1]).
Původním cílem Wi-Fi sítí bylo zajišťovat vzájemné bezdrátové propojení přenosných zařízení a dále jejich připojování na lokalní (např. firemní) sítě LAN. S postupem času začala být využívána i k bezdrátovému připojení do sítě Internet v rámci rozsáhlejších lokalit a tzv. hotspotů. Wi-Fi zařízení jsou dnes prakticky ve všech přenosných počítačích a i v některých mobilních telefonech. Úspěch Wi-Fi přineslo využívání bezlicenčního pásma, což má negativní důsledky ve formě silného zarušení příslušného frekvenčního spektra a dále častých bezpečnostních incidentů.
Následníkem Wi-Fi by měla být bezdrátová technologie WiMax, která se zaměřuje na zlepšení přenosu signálu na větší vzdálenosti.
Bezdrátová síť může být vybudována různými způsoby v závislosti na požadované funkci. Ve všech případech hraje klíčovou roli identifikátor SSID (Service Set Identifier), což je řetezec až 32 ASCII znaků, kterými se jednotlivé sítě rozlišují. SSID identifikátor je v pravidelných intervalech vysílán jako broadcast, takže všichni potenciální klienti si mohou snadno zobrazit dostupné bezdrátové sítě, ke kterým je možné se připojit (tzv. asociovat se s přístupovým bodem).
Nejjednodušším způsobem, jak bezdrátovou síť skrýt, je zamezit vysílání SSID. Připojující se klient pak musí SSID předem znát, jinak se nedokáže k druhé straně připojit. Protože je však SSID při připojování klienta přenášeno v čitelné podobě, lze ho snadno zachytit a skrytou síť odhalit.
Podrobnější informace naleznete v článku SSID.
V ad-hoc síti se navzájem spojují dva klienti, kteří jsou v rovnocenné pozici (peer-to-peer). Vzájemná identifikace probíhá pomocí SSID. Obě strany musí být v přímém rádiovém dosahu, což je typické pro malou síť nebo příležitosné spojení, kdy jsou počítače ve vzdálenosti několika metrů.
Typická infrastrukturní bezdrátová síť obsahuje jeden nebo více přístupových bodů (AP – Access Point), které vysílají své SSID. Klient si podle názvů sítí vybere, ke které se připojí. Několik přístupových bodů může mít stejný SSID identifikátor a je plně záležitostí klienta, ke kterému se připojí. Může se například přepojovat v závislosti na síle signálu a umožňovat tak klientovi volný pohyb ve větší síti (tzv. roaming).
Podrobnější informace naleznete v článku Access point.
Problém bezpečnosti bezdrátových sítí vyplývá zejména z toho, že jejich signál se šíří i mimo zabezpečený prostor bez ohledu na zdi budov, což si mnoho uživatelů neuvědomuje. Dalším problémem je fakt, že bezdrátová zařízení se prodávají s nastavením bez jakéhokoliv zabezpečení, aby po zakoupení fungovala ihned po zapojení do zásuvky.
Slouží většinou k připojení lokálních sítí k internetu nebo k realizaci bezdrátových lokálních sítí. Nejrozšířenější typ připojení v dnešni době (v ČR).
Nejznámější standard pro bezdrátové sítě (IEEE 802.11a, b nebo g). Používá mikrovln k přenosu informací. Pro malé a střední vzdálenosti. Rychlost 11Mb/s (b), 54Mb/s (g,a).Pracuje na frekvencích:
Nejrozšířenější je technologie postavená pro frekvence 2,4 GHz.
Tato technologie je zejména v České republice velmi rozšířená pro poskytování připojení k internetu. Poskytovateli (providery) jsou budovány sítě vysílačů – přístupových bodů (access point – AP). Nutná podmínka je přímá viditelnost na AP. Účastník potřebuje k příjmu anténu, která komunikuje s AP a zabezpečuje přenos signálu a je připojena na zařízení, kterému se říká klient. Může to být radiová karta v PC nebo samostatné zařízení. Nejpoužívanější antény bývají s tímto klientem propojeny koaxiálním kabelem, kde v závislosti na jeho přenosových kvalitách a jeho délce vznikají ztráty. Proto by měl být tento kabel co nejkratší.
Vysoká rychlost (155 Mb/s (B-ISDN), 622 Mb/s, 10Gb/s až 40 a více Gb/s (vlnový multiplex WDM)). Používá světla k přenosu informací. Vysoká cena pokládání kabelů předurčuje tuto technologii pro páteřní sítě.
Stručná charakteristika:
Špičkově vybavený telefon vysouvací konstrukce s pětimegapixelový fotoaparátem, xenonovým bleskem a trojnásobným optickým zoomem..
konstrukce – bytelná krabičkaPodobně jako jeho konkurent, není ani Samsung SGH-G800 žádný střízlík. Svými rozměry 101,5 x 52 x 18,5 mm jej krom výšky v každém směru o nějaký ten milimetr překonává a to se do jeho tloušťky ještě nezapočítává masivní odsuvná krytka fotoaparátu. S ní je celková tloušťka dokonce 22,5 milimetrů. Těmito rozměry koketuje G800 třeba i s Nokií N95.Ani v případě hmotnosti nepatří G800 mezi anorektiky – ba naopak, trpí lehkou nadváhou. Hmotnost 136 gramů už je opravdu znát a zmíněnou Nokii překonává o celých 16 gramů. Někdo by snad i řekl, že může v kapse vadit. My jsme nic takového nepozorovali, ovšem pravdou je, že o G800 v kapse spolehlivě víte, rozhodně se v ní neztratí.Vyšší hmotnost je způsobena nejen rozměry, ale i použitými materiály. Velká část těla telefonu je totiž z kovu, tam kde kov není, najdete solidní plast. Zpracování Samsungu je tradičně na špičkové úrovni. Tentokrát si můžeme dovolit vyslovit soudy o tom, že G800 bude velmi trvanlivý telefon a ani po delší době používání na něm nikde nic nebude vrzat a vydávat pazvuky – testovaný kousek byl sice firmwarově aktuální, ale hardwarově se jednalo o jeden z velmi raných prototypů, který už toho hodně zažil. Přesto byl přístroj až na nějaké ty škrábance ve skvělém stavu a i vysouvací mechanismus a krytka fotoaparátu měly stále přesný a hladký chod.
Recent Comments