Pokud jste si pořídili WiFi Router a potřebujete zlepšit signál, máme pro vás několik tipů. Zlepšení WiFi signálu můžeme řešit několik způsoby. První řešení spočívá v lepší poloze v domě. Druhé je použitím WiFi antény s větším ziskem. A poslední je instalací dalšího WiFi Routeru v domě.
V dnešním článku se vám pokusím vysvětlit, co budete potřebovat pokud se budete chtít připojit pomocí WiFi k poskytovateli internetu ve městě či na vesnici, na co si dát pozor a podle kterých parametrů WiFi komponenty vybírat.
WiFi router je krabička, která slouží pro příjem WiFi signálu a převádí jej na klasickou počítačovou síť. WiFi router lze pojmenovat také jako rádiový modem. WiFi Routerů existuje celá řada a liší se od sebe počtem portů pro připojení síťového kabelu do počítačů, frekvencí na které pracuje, funkcemi které lze nastavit a taky cenou – ne vždy znamená, že vyšší cena = lepši WiFi Router.
Zobrazit celý článek
Pokud se chystáte udělat bezdratový spoj na několik kilometrů, budete zcela jistě potřebovat kvalitní antény. Na výběr máte z několika druhů a to panelovou, panelovou anténu s boxem, sítovou parabolu nebo anténu parabolu plnou. Plná parabola je nejlepší možností a to hlavně proto že nemá boční lakoky. Osobně mám největší zkušenost s anténou Optimax parabola 25dBi. Nejenom že je anténa za velice rozumnou cenu ale také je konstrukčně dokonalá. Skládání zabere necelé dvě minuty.
Anténa je pasivní elektronické zařízení sloužící k příjímání nebo vysílaní vysokofrekvenčních signálů. Anténa je součástí vf. vedení a je uzpůsobená tak, aby co nejúčinněji vyzařovala elektromagnetický signál do voln0ho prostoru v podobě elektromagnetických vln. Základem antény je tzv. antenní dipól s délkou poloviny vysílané vlny. Dipól si lze představit jako vedení s otevřeným.
IEEE 802.11 je Wi-Fi standard s dalšími doplňky pro lokální bezdrátové sítě (Wireless LAN, WLAN). Výraz 802.11x je používán pro množinu doplňků k tomuto standardu. Výraz IEEE 802.11 je také spojován s původním 802.11 standardem (tedy bez dalších doplňků).
Standard 802.11 zahrnuje šest druhů modulací pro posílání radiového signálu, přičemž všechny používají stejný protokol. Nejpoužívanější modulace jsou definované v dodatcích k původnímu standardu s písmeny: „b“, „a“, „g“. 802.11n přináší další techniku modulace která studuje různé možnosti nastavení parametrů fyzické vrstvy a MAC podvrstvy pro zvýšení datové propustnosti. Mezi tyto možnosti patří použití více antén, změny kódovacích schémat a změny MAC protokolů. Aktuální cíl skupiny je přenosová rychlost minimálně 100 Mbit/s nad MAC vrstvou. Navíc má IEEE 802.11n zajistit vyšší dosah se zachováním co největší rychlosti a zvětšit odolnost proti rušení.
Původní zabezpečení bylo vylepšeno dodatkem i. Další dodatky (c–f, h, j) pouze opravují nebo rozšiřují předchozí specifikaci.
Standardy 802.11b a 802.11g používají frekvenční pásmo 2,4 GHz (gigahertz). Proto mohou zařízení interferovat s mikrovlnnými troubami, bezdrátovými telefony, s Bluetooth nebo s dalšími zařízeními používajícími stejné pásmo. Oproti tomu standard 802.11a používá 5 GHz pásmo a není tedy ovlivněn zařízeními pracujícími v pásmu 2.4 GHz.
Tento standard využívá WiFi v pásmu 5Ghz. Používá modulaci OFDM. Oproti standardu IEEE 802.11b/IEEE 802.11g je tento stabilnější a vyspělejší. Má větší povolený vyzařovací výkon oproti 802.11b/g, tím ho lze požívat na delší vzdálenosti.
Tento standard je jedním z doplňků norem IEEE 802.11 zabývajících se definicí bezdrátového komunikačního standardu známým pod komerčním názvem Wi-Fi. Byl schválen v roce 1999 a oproti původnímu standardu navyšuje přenosovou rychlost na 11 Mbit/s v přenosovém pásmu 2,4 GHz. Zobrazit celý článek
Wi-Fi (nebo také Wi-fi, WiFi, Wifi, wifi) je standard pro lokální bezdrátové sítě (Wireless LAN, WLAN) a vychází ze specifikace IEEE 802.11. Název Wi-Fi je slovní hříčka vůči Hi-Fi (tzn. analogicky k high fidelity – „vysoká věrnost“ by se dala chápat jako zkratka k wireless fidelity – „bezdrátová věrnost“, název však ve skutečnosti zkratkou není [1]).
Původním cílem Wi-Fi sítí bylo zajišťovat vzájemné bezdrátové propojení přenosných zařízení a dále jejich připojování na lokalní (např. firemní) sítě LAN. S postupem času začala být využívána i k bezdrátovému připojení do sítě Internet v rámci rozsáhlejších lokalit a tzv. hotspotů. Wi-Fi zařízení jsou dnes prakticky ve všech přenosných počítačích a i v některých mobilních telefonech. Úspěch Wi-Fi přineslo využívání bezlicenčního pásma, což má negativní důsledky ve formě silného zarušení příslušného frekvenčního spektra a dále častých bezpečnostních incidentů.
Následníkem Wi-Fi by měla být bezdrátová technologie WiMax, která se zaměřuje na zlepšení přenosu signálu na větší vzdálenosti.
Bezdrátová síť může být vybudována různými způsoby v závislosti na požadované funkci. Ve všech případech hraje klíčovou roli identifikátor SSID (Service Set Identifier), což je řetezec až 32 ASCII znaků, kterými se jednotlivé sítě rozlišují. SSID identifikátor je v pravidelných intervalech vysílán jako broadcast, takže všichni potenciální klienti si mohou snadno zobrazit dostupné bezdrátové sítě, ke kterým je možné se připojit (tzv. asociovat se s přístupovým bodem).
Nejjednodušším způsobem, jak bezdrátovou síť skrýt, je zamezit vysílání SSID. Připojující se klient pak musí SSID předem znát, jinak se nedokáže k druhé straně připojit. Protože je však SSID při připojování klienta přenášeno v čitelné podobě, lze ho snadno zachytit a skrytou síť odhalit.
Podrobnější informace naleznete v článku SSID.
V ad-hoc síti se navzájem spojují dva klienti, kteří jsou v rovnocenné pozici (peer-to-peer). Vzájemná identifikace probíhá pomocí SSID. Obě strany musí být v přímém rádiovém dosahu, což je typické pro malou síť nebo příležitosné spojení, kdy jsou počítače ve vzdálenosti několika metrů.
Typická infrastrukturní bezdrátová síť obsahuje jeden nebo více přístupových bodů (AP – Access Point), které vysílají své SSID. Klient si podle názvů sítí vybere, ke které se připojí. Několik přístupových bodů může mít stejný SSID identifikátor a je plně záležitostí klienta, ke kterému se připojí. Může se například přepojovat v závislosti na síle signálu a umožňovat tak klientovi volný pohyb ve větší síti (tzv. roaming).
Podrobnější informace naleznete v článku Access point.
Problém bezpečnosti bezdrátových sítí vyplývá zejména z toho, že jejich signál se šíří i mimo zabezpečený prostor bez ohledu na zdi budov, což si mnoho uživatelů neuvědomuje. Dalším problémem je fakt, že bezdrátová zařízení se prodávají s nastavením bez jakéhokoliv zabezpečení, aby po zakoupení fungovala ihned po zapojení do zásuvky.
Recent Comments